I ty můžeš poslat svůj skutečný příběh o lásce na info@topzena.cz

Vše jsem rozbil v jediné chvilce… ranil jsem člověka, kterého jsem strašně moc miloval a který se zamiloval do mě.

Vše sice trvalo jen víc jak rok, ale mě i jí se zdálo, jako bychom spolu byli několik roků a mohli zůstat spolu do konce života…

Seznámili jsme se přes internet v době, kdy jsme byli každý sám a zklamaný z předešlých vztahů. Ani já ani ona jsme nehledali nějaké povyražení. Ostatně jsme na to ani jeden neměli náladu. Jen jsme si za den párkrát odpověděli, aniž bychom se na chatu potkali v přímém přenosu. Její vzkazy mě něčím strašně moc zasáhly. Byly normální, opravdové, ne takové, které hledají pobavení. Srdce se mi vždycky rozbušilo, když jsem ráno pustil počítač a našel její vzkaz a byl třeba jen krátký. Bylo to pohlazení. Takto jsme se míjeli vzkazy několik týdnů. Vyměnili si pár fotek o nás o dětech a já postupně zjišťoval, že se mě tato žena (Jana) zarývala pomaličku a opravdově do srdce, a to jsem ji neviděl osobně. Nevěřil jsem, že bych ji mohl někdy v životě vidět, i když jsme byli oba ze stejného města. Věděli jsme jen o sobě jak vypadáme, že já mám dva dospělé syny a ona celkem tři děti,. Že je na mateřské s tříletým synem. Moc jsem se s ní chtěl setkat, třeba jen na pět minut. Podat si ruku, říci si ahoj a zase jet pryč. Jana se bála něco začínat, byla životem hodně zklamaná. Mě okouzlil její nádherný úsměv a krásné , ale na té fotce smutné modré oči. Tak jak jsem několikrát chtěl se s ní na chvíli sejít, tak jsem pak měl veliký strach z toho setkání. Souhlasila s tím totiž jeden večer, když jsme se na internetu potkali on.line. Já jel na setkání s obavami, že když mě uvidí osobně a jak přijíždím se starou škodověnkou, tak to bude jediné setkání mezi námi. Seděli jsme v autě skoro tři hodiny a vykládali si. Bylo to jako pohlazení po duši, zjistit, že její povídání a hlas je stejně příjemný, jako vzkazy na netu. Dokázal jsem ji naslouchat, ona mě. Byl to moc příjemný večer. Z hodiny, na které jsme se domluvili , byly nakonec tři a připadaly mi nekonečné. Řekli jsme si toho tolik a bylo nám nádherně. Cestou zpět jsem přemýšlel, jestli se mám zeptat, zda se ještě někdy uvidíme. Vystoupila z auta a já myslel, že už to nestihnu, že už se se mnou ani na netu nikdy nespojí. Otázku jsem měl v hrdle, ale podařilo se mi ji ze sebe vysoukat. Bál jsem se záporné odpovědi. Naklonila se do auta a než jsem stačil otázku dopovědět, dala mi pusu a řekla „děkuji za hezký večer“. Ta pusa byla rychlá a mě připadala jako delší polibek, tak něžný. Cítil jsem jak se rty lehce dotkly a pomalu oddalovaly. Odjížděl jsem domů a v zrcátku jsem viděl, jak se ohlédla. Doma jsem pak nemohl do rána zamhouřit oči. Tolik jsem chtěl jít za ní a pokračovat ve vykládání. Další dny pokračovaly zase „jen“ v dopisování si. Psávali jsme si dlouho do noci a bylo to moc hezké. Od dalšího rána jsem se nemohl dočkat večera, kdy se zase setkáme na netu a budeme si psát. I přes den jsem to nevydržel a vyměnili si pár smsek. Po nějakém čase jsme se setkali večer znovu a opět hezky povykládali. A znovu to bylo moc příjemné setkáni. Večery strávené dopisováním se prodlužovaly do ranních hodin a na dálku éterem bylo cítit vzájemné sympatie nejen ty prvotní. Byl jsem to já, kdo se odhodlal k tomu kroku a po pár opatrných dotazech napsal „…miluji tě…“. Ona na druhé straně počítače odpověděla „…čekala jsem tento vzkaz. A nevím co na to říct, nic takového jsem nechtěla a je to tady…“. Další večerní setkání, mimochodem pokaždé se nám oběma třásla kolena, už neskončilo jen u povídání. Dalo mi to hodně odvahy ji obejmout, ze strachu abych něco nepokazil. Objala mě a nádherně políbila. Byla to nepopsatelná nádhera. Srdce mi tlouklo a já cítil jak mi běhá příjemné mrazení po celém těle. Večerní setkání přecházela postupně v touhu vidět se i přes den. A netrvalo dlouho, odhodlali jsme se s jejím malým synem na odpolední procházku a zároveň těšili, jak si zase večer budeme psát. U psaní pak žádný večer nezůstalo dlouho. Já jen napsal „jedu za tebou“ a než stačila odpovědět „nejezdi, nech to na zítřek“, byl jsem před jejím barákem. Seděli jsme zase spolu do rána, procházeli se a vykládali. Ruce se dotýkaly a něžná obětí a polibky nás víc a víc k sobě přitahovaly. Jednou při takových setkáních přišla chvíle, kdy mě pozvala k sobě na kafe a já už od ní nikdy neodešel, i když to tak ráno bylo v plánu. Nechtělo se nám od sebe. Byly jsme s malým venku a oba jsme cítili, že chceme být spolu. Všechno přišlo samo a o to to bylo víc nádherné, než nějaké se domlouvání jestli spolu budeme žít a kladení si nějakých podmínek. Z mé strany se srdce zaplnilo jen jí a nebylo to žádné poblouznění. Ten pocit jsem nikdy před tím nepoznal, pocit, že se mi srdce zalilo jednou osobou. Nikdy před tím jsem neznal pocit tolik za někým spěchat z práce a těšit se na něj. Chvíle, které jsme spolu trávili byly tak nádherné, dovolená spolu na chatě, procházky, výlety, nákupy, večery. Samozřejmě, že byly i chvíle starostí, ale ty jsme zvládli a navzájem si pomohli, podrželi se. Věděl jsem od ní, že se hodně těžko zamilovává a že v životě milovala doopravdy jen jednoho člověka. Přesto mi řekla, že taky něco cítí. Prý to není tolik jak u mě, ale že musí myslet taky na své děti a ne se bezhlavě zamilovat. Poprosila mě, ať mám trpělivost. A já zase jí ať mi řekne, až se ji dotknu na místě, kde když se ženy někdo dotkne, tak šílí. To místo bylo srdce. Byla pro mě vším. Dokonce jsem byl kvůli ní ochoten porušit své dvě zásady. Už se nikdy po rozvodu neoženit a nemít mimo mých synů jiné dítě.
Řekl jsem ji to a přestože by to po mě nikdy nechtěla, viděl jsem na ní, že si toho moc váží. Ale svatba prý pro ni nepřichází v úvahu. Měla s tím špatné zkušenosti z minula a chtěla jen žít tak, jak jsme doposud spolu byli. Byli jsme spolu šťastni, já si zamiloval její děti, ona moje. Prožíval jsem chvíle života a myslel jsem, že nikdy neskončí. Milování s ní bylo nádherné, naplněné nejen fyzickým kontaktem, ale i srdcem. Bylo to nepopsatelné. Celé dny jsme si psali na počítači, když jsem byl v práci. Mé zaměstnání mi to umožňovalo být připojen a při své práci si i napsat pár vět. Co budeme odpoledne dělat a tak. Její zdravotní stav nebyl zcela v pořádku. Toho cestování po doktorech, prášků, bolestí, které musela přetrpět. Byly chvíle, kdy mě žádala, abych se ji vzdal, že to s ní nebudu mít lehké. Že se budu jen trápit. Já ale věděl, že mi stojí za tolik, že bych vydržel všechno, úplně všechno. I to že bych ji mohl po zbytek života držet jen za ruku, políbit a nic víc. Byla to moje opravdová láska, o které jsem věděl, že nikdy nezradím a nepodvedu. Její zdravotní stav se zhoršoval. Začala trávit v nemocnici víc a víc času. Přišly i operace a já byl s malým sám doma. Dennodenně jsme ji navštěvovali. Vůbec jsem netušil jak se rychle přiblíží konec našeho vztahu. Ze strany, ze které bych to nečekal a - z důvodu mého podvodu. Tolik jsem ji dával najevo svoji lásku a častěji a častěji slýchával od ní „miluji tě lásko, mám tě strašně moc ráda. Chci aby nám to vydrželo a nechci už nikoho jiného“. Tato slova taky slýchávala ode mne víc a víc. Já ji tolik chtěl dát najevo moji lásku a to že je pro mě jen ona, tím že jsem ji nechal i heslo na email. Věděl jsem , že by toho nikdy sama od sebe nezneužila. Nevím co mě to ten večer napadlo. V ten večer, kdy byla v nemocnici a já s malým doma. Nevím co to bylo za moment pomatení mých smyslů. Dosáhl jsem toho, co jsem chtěl na začátku našeho vztahu. Dotkl jsem se jejího srdce. Byla šťastná, věděla, že se na mě může spolehnout, že se jí postarám o syna, když bude v nemocnici a mě její důvěra a získaná láska naplnila takovým nepopsatelným štěstím. Nevím co se to se mnou v ten večer stalo, neměl jsem nejmenší důvod pochybovat o její důvěře. Udělal jsem věc, za kterou se moc stydím a nikdy do konce života se s tím, co jsem provedl, nesmířím a budu si to každý den, každou minutu vyčítat. Pomátl se mi smysl, chtěl jsem zjistit, jestli mi ve všem říká pravdu a nachystal jsem na ní podle mě past, podle ni podvod. Založil jsem si na netu na ICQ profil (falešný). Jako žena a ten večer si dopisoval jako se mnou. Obsah rozhovoru – smyšleného – měl zjistit, jestli mi Jana nelhala a jak bude reagovat. Vrátila se z nemocnice, když já byl v práci a prý ji něco říkalo, že není něco v pořádku. Je jedno jestli to udělala poprvé nebo ne. Každopádně nyní vím, že ji na mě asi taky hodně záleželo, že nechtěla být podvedena. Otevřela si můj účet na netu a přečetla smyšlený rozhovor. Od této chvíle se mě i jí zhroutil celý svět. Nic nebyly platné žádné důkazy, které jsem ji předložil o vymyšleném profilu a vymyšleném rozhovoru. Ani to , že jsem se před ní přihlásil a psal si s ní ze stejného smyšleného účtu. Tvrdila, že umím s počítačem hodně a že vím jak to ošálit. Mé svědomí je čisté. Jiná žena by byla ráda za to, že dostala důkaz o věrnosti. Ale Jana je jiná. Podle ni jsem ji zklamal i tím, že jsem na ni něco zkusil, že jsem ji nedůvěřoval. Nezlobím se na ní za to. Já bych reagoval stejně a nikdo by mi to nevymluvil. Zničil jsem nádherný vztah, zničil jsem lásku. Lasku – slovo, které jsem až s ní poznal co všechno obsahuje. Ranil jsem jí jak nikdo před tím a ona mi tolik věřila. Několik dnů jsme se neviděli, jen si psali. Já omluvy, Jana nenávistné smsky. Přesto mi odpovídala. Když mi po pár dnech nabídla, že to zkusíme znovu a nevěděla, jak dlouho to dokáže, byl jsem nejšťastnější člověk na světě. Jenomže to trvalo jen několik minut. Podívala se na mě a hned se jí ty zlé věty ze smyšleného rozhovoru vrátili a vše bylo pryč. I ta malá naděje pro mě. Jsem ochoten snést vše, jen abych ji mohl svými činy dokázat, že jsem ji nevěrný nebyl, že jsem ji nikdy nepodvedl. Zkouší to a nejde to. Chce abych od ni odešel, že už mi nikdy nebude moct věřit, že si na to vždycky vzpomene a i kdyby už to vypadalo, že se jí budu moci dotknout, ta vzpomínka tam bude a vše bude zase pryč. Strašně moc ji miluji a jen já vím, že podvedena nebyla. Je hodně míst, kde jsme spolu byli a všechno mi ji bude připomínat. Je hodně písniček, které jsme spolu poslouchali. Mimochodem tento příběh píši a ona leží vedle v pokoji a všechny si pouští. Bojím se budoucnosti. Nebojím se ale takové budoucnosti, být ji věrný do konce svého života, i když budu sám. Nechci už žádnou jinou ženu si k sobě žádným způsobem nechat přiblížit. Ani byť na pár minut kvůli !…! Jí ale přeji, aby byla ve zbytku života šťastná a poznala znovu lásku. A vím, že ji potká. Jana je nádherná vnitřně i na pohled. Její oči nenechají nikoho klidným. Mě ve zbytku života nezbude nic jiného než si moji chybu vyčítat a hledat její oči a znovu je, byť na minutu, spatřit. Vím, že takové letmé setkání mě bude bolet. V mém srdci bude už jen ona a Jana to ví. Jen ona s tím může sama něco udělat. Budu na ní čekat do konce života a chci aby věděla, že se může kdykoliv ozvat beze strachu, že bych já někoho měl.

Autor příběhu o lásce: Podzemský Jiří

Aktuální články ZDE 

Tip Akce, slevy, výprodeje

Náš tip: sdílej s přáteli na Facebooku (přes tlačítko f Sdílet)
Skutečný příběh o lásce:  vše jsem rozbil v jediné chvilce
příběh, skutečný příběh, příběh o lásce, příběhy lásky

Vaše příběhy o lásce, vztazích, sexu můžete zasílat na e-mail info@topzena.cz .

Parametry podkladů: text ve formátu Word, obrázky ve formátu JPG nebo GIF.
 
Pozn.: Samozřejmě zachováme diskrétnost, pokud nebude chtít zveřejnit vaše celé jméno a kontakt. Uvedeme jenom obecně např.: Jana S. (24), západní Čechy nebo Plzeň 

Na vaše příspěvky se těší redakce www.topzena.cz .