Děti: 
Zlobí? Tak víc chvalte!
 
Zdá se vám titulek, mírně řečeno, protismyslný? Ne tak docela – vždyť jedna ze základních pedagogických pouček zní, že dítě je třeba motivovat. Nejen ve škole, ale i doma. Dítko musí mít zájem něco udělat a mít nač se těšit. A těšit se bude, zcela jistě, třeba na tu pochvalu!
 
To, co zaznělo v perexu, je samozřejmě značně zjednodušené, ale rozhodně to platí. Vždyť ti největší raubíři často zlobí právě proto, že mají pocit, že si jich nikdo nevšímá, že je přehlíží, že nejsou pro nikoho důležití – a chtějí na sebe upozornit. A dělají to tím jediným způsobem, který ve svém věku znají – zlobí! Zlobí, otravují, provokují, vztekají se… A my, abychom je uklidnili, jim opakovaně něčím hrozíme, kupujeme, nač si vzpomenou, cpeme jim do kapes peníze a do pusy bonbony… Řeknete: „Něco rozbije – a já ho mám chválit?!“ Není to snadné a ne vždy to jde, ale musíme se snažit najít důvod. Rozbil synáček talíř, když ho chtěl rychle podat? Tak mu dáme pusu za to, že chtěl pomáhat!
 
Není dítě „jen“ hyperaktivní?
Pozor – teď nemáme na mysli obecné posouzení, ale odborný termín. Hyperaktivita, tj. nadměrná čilost, neposednost a neklid, bývá jedním z hlavních příznaků obtíží a poruch některých psychických funkcí. Často se projevuje jako jeden z příznaků tzv. lehké mozkové dysfunkce (LMD) – tyto děti jsou většinou též impulzivní a těžko se soustřeďují. Mají slabší nervovou soustavu a dříve se unaví. Aby udržely pozornost, musí často střídat činnosti – v úvodu zmíněná motivace, umění nadchnout a získat dítě pro něco, je u těchto dětí ještě důležitější. Máte-li podezření, že popis sedí i na vašeho miláčka, doporučujeme dříve, než začnete ztrácet nervy a sahat po vařečce, obrátit se na odborníky v nejbližší pedagogicko-psychologické poradně.
 
 
Mohou za to barviva?!
„Často se mluví o tom, že na děti působí negativně  i tzv. přídatné látky v potravinách – co je na tom pravdy?“ S touto otázkou jsme se obrátili na nutriční terapeutku z Poradenského centra Výživa dětí, paní Jitku Tomešovou:
„Všechny látky, které se nyní používají, jsou velmi přísně testované z hlediska zdravotní bezpečnosti a bezpečného přidávaného množství. Zdravému člověku by při pestré a vyvážené stravě – pokud se nebudeme barvenými potravinami přejídat – neměly působit potíže. U dětí je to trochu jiné: jde-li o citlivého jedince, alergika, astmatika, atopika (dítě, které trpí atopickým ekzémem) apod., který jí barvených potravin hodně, může se to projevit třeba zhoršením vyrážky, bolestí hlavy nebo právě neklidem. Proto by měly maminky vybírat takové potraviny, které obsahují barviv a dalších přídatných látek co nejméně. Výživa by měla být co nejjednodušší a nejpřirozenější.“
 
Vyhrožujeme, varujeme – a nic!
Mnoho rodičů si plete hrozbu s potrestáním. Hrozba ale není trest, a když nenásleduje čin, dítě velice rychle zjistí, že mu „z hrozby nic nehrozí“! Nejdůležitější je ve výchově DŮSLEDNOST, a to od VŠECH členů rodiny – když „slíbíme“ trest, musíme ho také udělit, jinak bude dítě zacházet dál a dál!
 
Jak správně odměnit - jak správně kárat?
·        NIKDY nesmíme odepírat dítěti základní potřeby – jídlo, odpočinek a ani rodičovskou lásku.
·        Dítě na nás musí vidět, jakou radost nám dělá, že je můžeme odměnit.
·        Musíme vědět, že dítě provedlo prohřešek vědomě a schválně.
·        Odměny i tresty musí být zasloužené, přiměřené a včas. Snažme se být trpěliví a zachovat chladnou hlavu – na křik odpoví dítě zase jen křikem.
 
 
Rodičovské desatero - jak si vychovat rozmazlence!
1.    Splníme mu každé přání.
2.    Tolerujeme jeho záchvaty vzteku i jeho drzosti bereme – je to vtipálek! Neposlušnost i neuctivost omlouváme.
3.    Jí jen to, co mu chutná (i když to pro něj není právě zdravé), a tehdy, kdy on chce.
4.    Ať si klidně hází vše na zem, špiní a ničí – maminka i babičky to rády uklidí.
5.    Dáváme mu špatný příklad – sami děláme to, co nechceme, aby dělal on (křik, vulgární výrazy, denní režim, výmluvy…).
6.    Nedáváme mu žádné úkoly, nemá žádné povinnosti.
7.    Nevštěpujeme mu žádné morální hodnoty, abychom neovlivňovali jeho osobnost.
8.    Neumíme ho potrestat.
9.    Nikdy mu nic neodepřeme, neumíme říct NE (když se o to snažíme, stejně nakonec bude po jeho) – a on se dívá na televizi třeba do půlnoci.
10. Víme, že je agresivní nebo lstivý, ale buď svalujeme vinu na kamarády, říkáme si, že z toho vyroste.
 
 
Kde hledat rady a informace?
 
    V knížkách nakladatelství Portál: 1.    Máte neklidné dítě? (149 Kč) - autorka Nessia Laniado dává pomocí příkladů rodičům rady a podněty, jak jednat s neklidnými a nezvladatelnými dětmi a jak jim pomáhat. 
 
    Malý tyran (149 Kč) - dětská psycholožka Jiřina Prekopová hledá kořeny nezdravě narůstající panovačnosti dětí.
 
    Po dobrém, nebo po zlém? (109 Kč) - prof. Zdeněk Matějček radí rodičům, proč, jak a kdy dát ve výchově dětí přednost tomu „po dobrém“, nebo tomu „po zlém“. 
 
     V pedagogicko-psychologických poradnách: na internetové adrese www.scio.cz/in/2ss/ppp.asp najdete adresář poraden v celé ČR.
 
 
Pavel Kožíšek: „Máme temperamentnější robátko“
Pavel Kožíšek má doslova kouzelné povolání. A schopného učedníka, synka Matyáše. Ten už tatínkovi předvedl, jak nechat snadno a rychle zmizet snubní prstýnky. Před odjezdem k obřadu je hodil za dřevěné obložení od radiátoru. A tak kouzelník, který se chtěl oženit, musel v žaketu zdemolovat celou dřevěnou stěnu.
 
Nápaditost a postřeh Matýskovi skutečně nelze upřít. Jako pozorné dítko si všiml, že tatínek v předsíni nerozsvěcí, když se v noci vrací z představení. A nachystal léčku. Posbíral hračky a plyšáky a postavil v předsíni překážkovou dráhu. Pavel Kožíšek si na ni dobře vzpomíná: „Nejdřív jsem zakopnul o slona, takže jsem pár metrů odletěl a nakonec skončil hlavou na dětském autě. Opravdu se doma nenudím, chlapeček mi přináší neustálá překvapení.“ A kdyby jen doma. V Paříži synka jen na chvilku spustil z očí a Matyáš si přivlastnil místní hydrant. Věc museli urychleně urovnat a od té doby ho tatínek nosil raději na ramenou, aby se nedostali do dalších rozporů se zákonem.
 
Byl jste vy jako dítě také tak akční?
Podle mojí maminky je Matýsek moje přesná kopie.

Třeba by ho zkrotilo, kdybyste ho zapojil do svých představení?
Patřím k té skupině rodičů, která si přeje, aby jejich dítě mělo jiné povolání než oni. Sám na sobě vidím všechna úskalí spojená s touto profesí. Takže Matýska žádná kouzla neučím. Realita je ale taková, že kouzla vidí na každém kroku a jako dítě vše napodobuje.

Jste trpělivý otec?
Snažím se. Jsem z učitelské rodiny a sám jsem měl být původně také učitel, takže vztah k dětské dušičce i jejím případným vrtochům a rozmarům mám.

Takže si otcovství užíváte?
Plnými doušky. I když bohužel nemám na Matýska tolik času, kolik bych si přál.

Jak doma zvládá převahu mužů vaše žena Lucie?
My žádnou převahu nemáme. Lucinka to jako každá žena s chlapy umí a pěkně to s námi oběma koulí. No a já na oko dělám, že o tom nevím. Je to příjemná hra.

Máte rozdělené rodičovské role?
U nás je tradičně maminka ta hodná, takže na mě zbyla role zahrát v případě nutnosti toho přísnějšího.

Jak jste se s manželkou seznámili?
Lucka tehdy pracovala v bance a mně se strašně líbila. Několikrát denně jsem chodil k ní na přepážku převádět nelogicky peníze z jednoho svého účtu na druhý a zpět.

Věděla, že jste povoláním kouzelník?
Ne, nevěděla. V tu chvíli si spíš asi myslela, že jsem cvok.

Vy jste se jako dítě dostal k magii díky vypůjčené knížce. Kde se dnes mohou mladí zájemci kouzelnickému umění přiučit?
Nejlépe je přihlásit se do některého kouzelnického klubu. Podle toho, jak se začínajícím adeptům daří a jak vážný je jejich zájem o kouzla, se od svých starších kolegů postupně dozvídají nové tajné informace a triky.

Vystupujete s řadou dětských představení. Co mladé diváky nejvíc baví?
Dětem se líbí, když představení sledují nejen jako diváci, ale když se některá jednoduchá kouzla naučí. Například v představení Hra kouzel a magie si na jevišti s nejmenšími diváky hrajeme na kouzelnické učně, jako je Harry Potter.

V souvislosti s fenoménem Harryho Pottera - jakou kouzelnickou hůlku vlastníte?
Já osobně kouzelnickou hůlku při představeních nepoužívám. Ale v divadle máme salonek věnovaný nejslavnějšímu kouzelníkovi všech dob Harrymu Houdinimu, který se proslavil legendárními úniky z různých druhů pout. A právě v tomto salonku si můžete sáhnout na jeho kouzelnickou hůlku, která prý vám splní tajné přání!

Vašemu synovi Matyáši jsou tři roky. Už od vás okoukává nějaké čarovné triky?
Matýsek chodí moc rád do divadla na představení a potom doma „předvádí“ kouzla, která tam viděl. Někdy se s Lucinkou opravdu pořádně nasmějeme.
 
 
Pavel Kožíšek (36) se narodil 17. září 1970 v Hořicích v Podkrkonoší. O kouzlení se zajímal už na základní škole. Veřejně vystupuje od roku 1986. Po maturitě v roce 1989 nastoupil na pražskou Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Během studií profesionálně vystupoval na mnoha evropských i mimoevropských scénách, především v Japonsku. Od roku 2003 funguje jeho Divadlo kouzel - Magic Hall v Líbeznicích u Prahy (např. show Magická esa, kde předvádí nejlepší světové iluze společně s předními českými modelkami). Loni v červenci si vzal matku svého tříletého syna Matyáše Lucii (28).

Aktuální články ZDE   RSS kanál TopŽena.cz - časopis pro ženy i muže