Celebrity a rozhovory:  Pár otázek pro Jana Saudka

Co pro vás znamená mít vlastní galerii?
 
Je to stejné, jako mít vlastní krám. Můžete prodávat a snad i něco vydělat. Ale můžete také přijít na buben. Jsou to tzv. smíšené pocity.
 
 
K vidění jsou fotografie, obrazy, vaše knihy, plakáty, pohlednice, katalogy... Vše velmi úspěšné, prodávané. Takové štěstí má málokterý, natož žijící fotograf!
 
Někdy si myslím, že jsem už nežijící fotograf. Uběhnu deset kilometrů a už se potím.
 
 
V čem tkví tedy úspěch vašich fotografií, obrazů, knih?
 
Dobrá: V to, co dělám, hluboce věřím. Nemusím pracovat pro manželku, milenky a děti. Jsem svobodný člověk.
 
 
Opravdu jste nikdy nezapochyboval o tom, zda má fotografie smysl?
 
Jsem živoucí pochybnost. Vím jenom, že ať uděláte cokoli, vždycky toho budete litovat. Život je ale příliš krátký na nějaká rozmýšlení.
 
 
Máte ještě po těch letech za fotoaparátem co fotit?
 
Vždyť já teprve začínám! Mám jenom co fotit!
 
 
Změnil se vás pohled na fotografii od chvíle, kdy jste udělal tu svou první, až do teď?
 
Věřím, že ne. Obdivuji se lidem ještě víc než v mládí.
 
 
Často se o vás mluví jako o fotografovi tlustých žen. Jak se proti tomu bráníte?
 
Nevím, co je “tlustá žena”. Vím jenom, co je krásná žena.
 
 
Fotografujete nyní portréty různých lidí a jak je známo, portrét má cosi vypovídat o onom člověku. Jak pracujete?
 
Fotografii dělá model. Ne fotograf. A ti, které teď smím portrétovat, jsou bez výjimky skvělí.
 
 
Jak si portrétované vybíráte? Nebo zkrátka fotografuje opravdu každého, kdo o to požádá a kdo se ocitne ve vaší blízkosti?
 
Ano – chci dělat to, co by žádný fotograf nikdy neudělal: v pokoře a úctě se snažím co nejlépe udělat podobenku každému, kdo o to požádá a kdo k tomu svolí. Nedostávám zato nic. Vždyť říkám: chci dělat to, co by neudělal žádný jiný fotograf.